Názory na kauzalitu v lékařství jsou dnes ovlivňovány filozofií T. S. Kuhna (paradigma) a K. R. Poppera (falzifikace hypotéz). Soudobé epidemiologické studie poukazující na důležitost sociálních faktorů nutí badatele v lékařském výzkumu rozšiřovat tradiční pozitivistické myšlení o deduktivní přístup k tvorbě hypotéz, používat též sociologické metody a rozvíjet výzkum socio-biologické translace. Z pohledu teorie falzifikace a střídání vědeckých revolucí je kauzální cesta v etiologii nemocí neustálá honba za „konečným“ článkem řetězce rizikových faktorů. Lékařství jako humánní a sociální věda se vyvíjelo dichotomicky a asymetricky. Je dnes rozpolcené a dysfunkční, neboť nedovede plně využít své vnitřní kapacity k obecnému zlepšení zdraví celé populace. Hledání identity lékařství je trvalý a nikdy nekončící historický proces.

        Klíčová slova: hypoteticko-deduktivní metoda, hypotéza, kauzální cesta, regressus in infinitum, biologický redukcionizmus, socio-biologická translace, objektivita badatele, dichotomie a dysfunkce lékařství.