Randomizovaná klinická studie je v současnosti považována za nejspolehlivější metodu pro porovnávání terapeutických efektů. Článek se snaží najít odpověď na otázku, zda je náhodné přidělování pacientů do terapeutických větví akceptovatelné z etického hlediska. Rámcem úvah je konflikt mezi individuálním pojetím etiky hájícím zájmy jednotlivých účastníků studie a kolektivním pojetím zdůrazňujícím především kvalitně navržené experimenty, které jako jediné mohou přinést spolehlivé odhady terapeutických efektů a jejichž závěry mohou změnit klinickou praxi a pomoci mnoha pacientům v budoucnosti. Jako možné vyústění tohoto konfliktu je nabídnuto následující řešení: Panuje-li v klinické veřejnosti nejistota ohledně superiority porovnávaných terapií, pak je nabídka účasti v randomizované studii nejen přijatelná, ale dokonce nutná s ohledem na práva jednotlivých pacientů a respekt k jejich autonomii. Je-li v takové situaci získán informovaný souhlas pacienta, pak užitím randomizace nejsou narušeny principy lékařské etiky. Rovněž je prezentováno několik alternativních plánů pro klinické studie.

        Klíčová slova: randomizovaná klinická studie, statistika, etika, informovaný souhlas, preference léčby, design studie.