Invazivní elektrofyziologické vyšetření se v posledních 35 letech vyvinulo do standardní klinické metody široce používané v diagnostice různých symptomů – jako synkopa nejasného původu, palpitace aj. – a při léčbě různých arytmií. Práce obsahuje současné pohledy na indikace a interpretace elektrofyziologických vyšetření u bradyarytmií a u supraventrikulárních a komorových tachyarytmií. Je zdůrazněno, že v současnosti na tato vyšetření v mnoha případech přímo navazuje léčebná katetrizační ablace. Je také diskutována role programované komorové stimulace v rizikové stratifikaci pacientů s ischemickou i neischemickou kardiomyopatií. Je zdůrazněno, že dominantní léčbou klinicky významných brady- a tachyarytmií je v současnosti nefarmakologická léčba. Prudká dynamičnost vývoje tohoto odvětví kardiologie vede k potřebě periodického aktualizování pohledu na indikace a hodnocení přínosu elektrofyziologického vyšetření pro výběr a vedení léčby arytmií a pro predikci rizika závažných poruch srdečního rytmu a z toho vyplývající indikace profylaktické léčby.

        Klíčová slova: invazivní elektrofyziologické vyšetření, katetrizační ablace, programovaná komorová stimulace, bradyarytmie, tachyarytmie, náhlá srdeční smrt.