Genový polymorfizmus hlavních pro- a protizánětlivých cytokinů, zejména faktoru nekrotizujícího tumory-α, interleukinu (IL)-1ß, IL-6, IL-8 a IL-10, ovlivňuje průběh fyziologické tkáňové reakce na operační trauma. Klinické studie posledních let se snaží prokázat, že genotyp pacienta významně určuje intenzitu pooperační tkáňové odpovědi a výskyt pooperačních komplikací, a je tak nezávislým prognostickým faktorem pooperačního průběhu. Ukazuje se rovněž, že dopad jednotlivých genetických variant může být rozdílný ve vztahu k závažnosti potraumatického SIRS a ve vztahu k tíži a prognóze sepse. Takovéto zjištění může být pro klinika brzy transformováno do stanovení perioperačního rizika – zahrnutí genomového profilu markerů důležitých v zánětlivé, trombotické, cévní a neurologické odpovědi na perioperační stres.

        Klíčová slova: faktor nekrotizující tumory-α, genový polymorfizmus, interleukin-6, pooperační sepse.