Východisko. Polymorfizmy v genech ovlivňující farmakokinetiku léčiv jsou považovány za jednu z nejvýznamnějších příčin nežádoucích účinků nebo neúčinnosti podávané farmakoterapie. Naším cílem bylo porovnat výskyt polymorfních alel v genech CYP2D6 a CYP2C19 v kontrolním souboru a ve skupině pacientů, kteří byli na našem pracovišti vyšetřeni z důvodu neúčinnosti podávané farmakoterapie nebo pro projevy nežádoucích účinků léčiv. Metody a výsledky. Do skupiny pacientů bylo zařazeno celkem 60 subjektů, u kterých jsme stanovili genotyp CYP2D6 a CYP2C19 a kontrolní skupina byla vytvořena z 218 zdravých nepříbuzných dobrovolníků. V souboru pacientů bylo v porovnání s kontrolní skupinou signifikantně méně rychlých metabolizátorů CYP2D6 (25,0 % vs. 49,8 %), a naopak zastoupení pacientů s parciálním deficitem enzymatické cesty bylo vyšší v porovnání s kontrolní skupinou (58,3 % vs. 38,5 %). Rovněž pomalých metabolizátorů CYP2D6 bylo ve skupině pacientů více než ve zdravé populaci (13,3 % vs. 6,8 %). Výskyt ultrarychlých metabolizátorů CYP2D6 a distribuce fenotypů CYP2C19 byly v obou skupinách podobné. Závěry. Částečný i úplný deficit aktivity CYP2D6 často vede ke klinicky manifestní odchylce terapeutického účinku farmakoterapie. Naše výsledky potvrzují význam polymorfizmu CYP2D6 pro bezpečnost a účinnost farmakoterapie v běžné praxi.

        Klíčová slova: cytochrom P450, polymorfizmus, nežádoucí účinky, farmakogenetika