Autoři v longitudinální studii sledují možnosti pozitivního ovlivnění chování u 258 nespolupracujících dětí ve stomatologické ordinaci. Hodnotí účinnost škály psychoterapeutických postupů a metod, při neúspěchu aplikují premedikaci a v nezbytných případech i ošetření v celkové anestezii, a to ve vztahu k věku a intelektové úrovni. Při vstupním ošetření přijatých pacientů byla úspěšná psychoterapie u téměř poloviny souboru (43,3 %), jedna třetina souboru byla ošetřena v celkové anestezii. Při konečném ošetření bylo bezproblémové chování u celého souboru ve 55,4 %. Nejčastější bezproblémové chování bylo u jedinců s intelektem v mezích normy (81,2 %), méně často u dětí ze zvláštní školy (32,1 %), kdežto u jedinců zbavených školní docházky nenastaly žádné úpravy chování.

        Klíčová slova: nespolupracující pacient – psychoterapeutické metody – úprava chování