Východisko. Stanovit praktický význam sledování t(14;18) v periferní krvi u folikulárního lymfomu. Metody a výsledky. K detekci t(14;18) u 115 pacientů s folikulárním lymfomem jsme využili metod: FISH, dvoukolové nested a multiplex PCR vzorků krve, dřeně a uzlin. Pacienty s přestavbou MBR jsme sledovali kvantitativně real-time PCR. Intervaly testování t(14;18) v krvi byly během léčby 1 měsíc, po jejím ukončení první rok 2–3 měsíce, dále 4–6 měsíců. Pacienti byli v identických intervalech klinicky vyšetřeni, byl prováděn pravidelný restaging CT/PET. Klinický a „molekulární“ průběh byl porovnáván u každého pacienta zvlášť. Celkový záchyt t(14;18) bez ohledu na tkáň a metodu byl 97 %, přičemž FISH byla efektivnější oproti PCR (95 % vs. 72 %). V uzlinách byl naměřen významně vyšší počet kopií oproti dřeni (p=0,036) a krvi (p=0,014); 46/115 (40 %) pacientů bylo pozitivních pro MBR, u 33 z nich jsme sledovali dlouhodobě chování t(14;18) v periferní krvi (>6 měsíců, medián 33 měsíců). U 20/33 (61 %) nemocných korelovala molekulární i klinická odpověď, 7/33 (21 %) klinicky zrelabovalo v trvalé molekulární remisi. V případech 7 molekulárních relapsů jsme zjistili velmi krátký interval (0–5 měsíců, medián 3 měsíce) do klinického relapsu. Nebylo možné stanovit „prahovou kvantitu“ klinicky významného molekulárního relapsu. Trvalá molekulární remise byla asociována s trvalou klinickou remisí asi u 60 %, trvalá molekulární aktivita znamenala klinický relaps u 86 % nemocných. Závěry. Translokace t(14;18) je vysoce asociována s folikulárním lymfomem. Monitorování t(14;18) RQ PCR je v běžné praxi možné jen u části pacientů. I když lze pozorovat určitou korelaci klinické a molekulární odpovědi, sledování t(14;18) v periferní krvi má pro konkrétního pacienta jen omezený prognostický význam a nelze dle těchto výsledků řídit léčbu.

        Klíčová slova: folikulární lymfom, t(14;18), bcl-2/IgH.