Východisko. Pokusit se najít vztah mezi metabolickým syndromem a depresí v populačním vzorku na základě klinických a metabolických ukazatelů. Metody a výsledky. Pomocí dotazníků hodnotíme výskyt depresivní poruchy ev. jiných psychopatologií u 340 jedinců náhodněv ybraných z plzeňské populace, dále u nich zjišťujeme výskyt rizikových faktorů metabolického syndromu inzulínové rezistence a hledáme vzájemný vztah. Psychický stav probandů je hodnocen na základě výsledků dotazníků a ke všem výsledkům se průběžně vyjadřuje psychiatr. Jako nemocné s metabolickým syndromem inzulínové rezistence považujeme probandy, u kterých jsou splněny 3 z těchto 5 podmínek: Triglyceridy ≥1,7 mmol/l, HDL cholesterol <1,0 mmol/l u mužů nebo <1,3 mmol/l u žen, krevní tlak ≥130/85 mmHg (a/nebo antihypertenzní medikace), plasmatická glukóza nalačno ≥6,1 mmol/l, obvod kolem pasu >102 cm u mužů nebo >88 cm u žen. Depresivní syndrom se dle Zungovy sebeposuzovací škály vyskytuje u 31 % plzeňského populačního vzorku, z toho u 38 % žen a 31% mužů (n=340). U skupiny depresivních probandů je dvojnásobněvyš ší podíl těch, kteří splňují uvedené podmínky pro přítomnostmetabolického syndromu inzulínové rezistence. Statisticky významný rozdíl je v klidové tepové frekvenci, hladinětr iglyceridů a C- peptidu nalačno, které jsou vyšší u depresivních osob. Po adjustaci na věk, pohlaví a léčbu vychází signifikantně vyšší poměr pas-boky u depresivních, dále větší vylučování kortizolu ve sběru moči za 24 hodin. U probandů s metabolickým syndromem inzulínové rezistence můžeme pozorovat signifikantněvy šší sklon k depresi a úzkosti. Závěry. Naše výsledky dokládají možný vztah mezi depresivní poruchou a rizikovými faktory metabolického syndromu inzulínové rezistence.Očekáváme odpověď na otázku, zda jemožné léčbou deprese zlepšit rizikové faktory uvedeného syndromu.

        Klíčová slova: metabolický syndrom, inzulínová rezistence, deprese, rizikové faktory.