U pacienta – ročník 1960, s diagnózou maligního karcinoidu pravé plíce z roku 1981, byl v roce 2002 mimo naše pracoviště diagnostikován relaps onemocnění ve formě vzdálené disseminace. Pacientovi byla vzhledem k typu histologie (dle tehdy užívané terminologie atypický karcinoid) iniciálně indikována léčba paliativní systémovou chemoterapií, a to režimem cisplatina, etoposid. Byly aplikovány celkem 4 cykly s efektem stabilizace onemocnění. Léčba byla provázena poměrně výraznou toxicitou, po 4. cyklu s velmi protrahovaným průběhem a výraznou alterací celkového stavu. V této situaci byl pacient na žádost příbuzných přeložen ke komplexní podpůrné péči na naše pracoviště. Po intenzivní podpůrné terapii včetně pobytu na jednotce intenzivní péče došlo ke stabilizaci a následnému zlepšení stavu pacienta, přetrvávaly však intermitentní křečovité bolesti břicha a pocit břišního dyskomfortu s občasným zvracením. S ohledem na pozitivní octreoscan byla pacientovi nasazena analoga somatostatinu s velmi dobrým a dlouhodobým klinickým efektem. Došlo k vymizení příznaků onemocnění s výjimkou přetrvávající poruchy vizu (v důsledku postižení orbit) a také k výraznému zlepšení stavu pacienta, které umožnilo propuštění a v dalším průběhu plně ambulantní léčbu. Při přechodném vysazení analog somatostatinu došlo k prudkému vzestupu chromograninu A v séru provázeném nástupem symptomatologie, po nasazení analog somatostatinu příznaky vymizely a došlo také k výraznému poklesu hodnot chromograninu A. Pacient je dosud (se dvěma přestávkami již 5,5 roku) v léčbě analogy somatostatinu s velmi dobrou tolerancí a klinickým efektem – nadále nejsou při léčbě vyjádřeny příznaky onemocnění a trvá dlouhodobá stabilizace dle zobrazovacích metod. Kazuistika názorně demonstruje nutnost obezřetného přístupu k volbě léčebné strategie u pacientů s maligním karcinoidem.

        Klíčová slova: karcinoid, analoga somatostatinu, chromogranin, octreotid, lanreotid