Diagnóza idiopatického střevního zánětu závisí na souhrnu klinických, radiologických, endoskopických a histologických kritérií. Proktitida, proktosigmoiditida a levostranná kolitida představují 60–80 % nově zjištěných ulcerózních kolitid. V léčbě střevních zánětů jsou používány aminosalicyláty, kortikosteroidy, topické kortikosteroidy, imunosupresiva a další léčba. Za nejrizikovější komplikaci je pokládáno toxické megakolon. Perianální píštěle při Crohnově nemoci jsou závažnou komplikací. Preneoplastické epiteliální změny (dysplazie) jsou diagnostikovány patology, kteří užívají soubor cytologických a aerchitektonických známek. Nevysvětlený průjem, který se objeví v souvislosti s podáváním antibiotik, je poměrně častý. Římská kritéria II uvádí funkční poruchy trávicího traktu jako souhrn izolovaných symptomů nebo jejich proměnlivé kombinace bez prokazatelných organických, biochemických, ultrazvukových či endoskopických abnormalit postihujících trávicí trubici, případně biliární systém v průběhu minimálně 12 týdnů posledního roku (není potřeba souvislých) jako perzistujicí či rekurentní potíže. Kolem 20 % pacientů s divertikulární nemocí tračníku má klinické projevy. V léčbě jsou podávána širokospektrá antibiotika, dieta je u lehčích případů tekutá bezezbytková nebo je výživa parenterální. Komplikace je nutno často řešit chirurgicky.

        Klíčová slova: tračník, střevní záněty, ulcerózní kolitida, Crohnova nemoc, dysplazie, průjem, zácpa, divertikulóza.