Hormonální substituční terapie (HRT) není homogenní farmakologická skupina. Účinky čistě estrogenní, estrogengestagenní léčby a STEARs se mohou odlišovat a jsou ovlivněny dávkou a aplikační cestou. To je nutno si uvědomit při aplikaci výsledků klinických studií do praxe. Závěry observačních studií ukazovaly významný vliv HRT v primární i sekundární prevenci ischemické choroby srdeční. Všechny studie (HERS, HERS II, WHI, PHOREA, PHASE, WAVE), které se pokoušely tento fakt ověřit, však selhaly. Naopak na počátku léčby stoupalo riziko. Ale pokračování estrogenní větve studie WHI a studie EPAT naznačují možná pozitiva některých režimů HRT. Výsledky studie nepřinesly nové kontraindikace. Zdůraznily nutnost existence indikace k podávání HRT, podtrhly známá rizika: zvýšení incidence karcinomu prsu při dlouhodobém užívání, riziko tromboembolické nemoci, riziko cévní mozkové příhody. Z oblastí možných indikací vyloučily prevenci ICHS. Byly nastoleny četné otázky optimální volby v individuálních léčebných plánech. Ve své individualizované formě zůstává HRT nadále lékem první volby pro akutní klimakterický syndrom, prevenci a léčbu urogenitální atrofie. Je lékem druhé linie v prevenci postmenopauzální osteoporózy s vysokou účinností, pokud za první linii považujeme dostatečný příjem vápníku a vitaminu D. Další příznivé dlouhodobé efekty užívání není většinou možno považovat za indikaci, ale za případné pozitivum individuálně potřebného delšího užívání.

        Klíčová slova: hormonální substituční terapie, klimakterický syndrom, urogenitální atrofie, postmenopauzální osteoporóza.