Je podán přehled nejčastějších situací, ve kterých onkologicky léčení pacienti mají současně i onemocnění štítné žlázy. Je-li hledán zdroj metastáz, při uzlové strumě vyšetření ultrazvukem a punkční cytologické vyšetření potvrdí či vyloučí původ ve štítné žláze. U onkologicky nemocných se setkáváme se syndromem nízkého T3, který je však důsledkem základního onemocnění a není projevem hypotyreózy. Při zjištění diagnózy onkologického onemocnění a funkčního tyreoidálního onemocnění musí endokrinolog urychleně léčit současnou hyperfunkci či hypofunkci, aby umožnil onkologickou terapii. Chemoterapie neovlivňuje funkci tyreoidey, zevní záření v okolí tyreoidey může vyvolat tyreoiditis s následnou pozdější hypofunkcí. Léčba cytokiny až u 10 % léčených vyvolá tyreoidální dysfunkci. Doporučujeme před zahájením léčby vyšetřit nejen hladinu TSH a FT4, ale i protilátky proti tyreoidální peroxidáze a tyreoglobulinu, abychom podchytili rizikové osoby. U osob s lymfocytární tyreoiditis se častěji vyskytuje lymfom štítné žlázy. U žen s karcinomem mammy je dokumentována vyšší incidence lymfocytární tyreoiditis než u kontrolního souboru žen. Ve štítné žláze můžeme najít metastázy karcinomu plic, Grawitzova tumoru a karcinomu mammy. Vyšetření ultrazvukem a tenkojehlová aspirační biopsie jsou schopny rozlišit mezi primárním nebo sekundárním postižením. Onemocnění štítné žlázy bývá součástí syndromu Cowdenova, Carneyho, Gardnerova a mnohočetné endokrinní neoplazie. Při diagnostice i léčbě je spolupráce onkologa a endokrinologa nezbytná.

        Klíčová slova: štítná žláza, hypotyreóza, hypertyreóza, karcinom prsu, lymfom, cytokiny.