Na nitrokostní implantát začnou po zatížení žvýkáním působit síly, které vedou k adaptaci jeho kostního lůžka. Přenos žvýkacích sil na kostní lůžko je závislý na vlastnostech použitého implantátu. V současné době se upřednostňuje matematické zmapování vznikajícího zatížení. V 3D grafice byly matematicky simulovány běžné i hraniční klinické situace. Jako model byl použit dentální cylindrický implantát zavedený do kosti s apexem orientovaným v různých úhlech mesiálně nebo distálně, s bioaktivním nebo titanovým povrchem, a s různou úrovní okraje alveolární kosti v oblasti krčku (3 varianty). Působení žvýkacích sil bylo simulováno prostorovou soustavou sil: 17,1 N ve směru vestibulo-orálním, 114,6 N ve směru kranio-kaudálním a 23,4 N ve směru disto-mesiálním. Pro tyto modelové situace bylo metodou konečných prvků počítáno redukované napětí von Mises a vypočtené hodnoty pro jednotlivé varianty byly navzájem porovnány. Výsledky ukazují, že napětí vznikající u modelů implantátů s apexem orientovaným distálně i více než dvojnásobně převyšuje hodnoty dosahované pro modely s apexem směřujícím mesiálně. Podobně implantáty s bioinertní úpravou povrchu vykazují až dvojnásobné hodnoty napětí v porovnání s modely s bioaktivní úpravou. Úroveň alveolární kosti okolo krčku ovlivňuje napětí převážně u modelů s distálně orientovaným apexem a s nejvyšším sklonem implantátu.

        Klíčová slova: dentální implantáty – sklon nitrokostní části – rozložení zatížení – metoda konečných prvků